Telvo je nucen postavit se své vlastní minulosti. V Alqualondë se opět sahá po zbraních.
Telvo IV.
Tohle byla chvíle, která rozhodovala o budoucnosti, to Telufinwë cítil. Nešlo jen o jeho vztah s Maiwen; věděl jistě, že jestli teď stáhne ocas mezi nohy a odplíží se jako zbitý pes, bude to dělat už navždycky. Celý svůj dosavadní druhý život prožil v hrůze před stínem svých vlastních dávných činů. Mohl by v tom pokračovat: vrah rodných, neblahou shodou okolností znovu mezi svými oběťmi, bez naděje v cokoliv lepšího, protože si nic takového nezasluhuje. Nebo se postaví své noční můře a řekne jí, dost: tohle je můj život. Spáchal jsem hrozné věci, ale stalo se to dávno a byl jsem za to potrestaný: nezapomenu nikdy, ale je čas vzít si poučení a jít dál.
A jeho noční můra teď měla podobu prince z Alqualondë.
"Takhle sis to vymyslel?" obořil se na Fëanáriona Elulindo, jakmile ženy odešly a zmizely ze scény dramatu. "Přitáhneš na sebe pozornost tím, že zmizíš, dáš se hledat, necháš mou dceru, aby se o tebe bála a aby v emocích udělala všem na očích něco, co nebude moci odčinit? Myslíš si teď, že ti to vyšlo, že? Že se budu bát hanby, skandálu a odsouzení natolik, že ti řeknu: budiž, měj si ji?"
Obvinění bylo tak absurdní, že Telvo, jakkoliv odhodlaný se tentokrát nenechat zastrašit, nenašel slova na svou obranu.
"Spletl ses," pokračoval Olwëho nejmladší syn, když se nedočkal reakce. "Radši ji provdám za posledního rybáře z chatrče u moře, který si o ni přijde říci, než abych požehnal tobě."
"Pane, odepřít nám požehnání je tvé právo," Telvo stiskl v pěstech lemy příliš dlouhých rukávů Eärendilovy náhradní košile.
"Ale copak ona sama o sobě nesmí rozhodnout? Maiwen je moudrá, měl bys jí… nám oběma… dát alespoň šanci."
"Už jsi měl svou šanci. Dávno. A ukázalo se, co jsi zač. Co jste všichni zač. A teď to zkoušíš znovu, že?" Elulindo se nadechl k dlouhé řeči, s divokým leskem v očích, plně ignoruje svého otce, který k němu přikročil s varovně pozdviženým obočím.
"Připoutat k sobě nevinnou a čistou dívku a jejím prostřednictvím se pomstít nám všem, to je přesně ve vašem stylu, mám pravdu? Zrovna tak, jak by to provedl tvůj třikrát prokletý otec - který si tak hodně cenil Lindar a díla jejich rukou! Nakonec bys udělal, co vy všichni: Fëanáro, který zneužil sochařku z Mahtanova Domu, aby mu v poblouznění dala víc ochotných nástrojů jeho vůle, než kterákoliv jiná žena v Amanu, a pak ji odkopl a zapudil. Tvůj bratr Kánafinwë, který nechal v Tirionu, ve tmě a hanbě, manželku s dítětem pod srdcem - a nemysli, že jsme se to nedoslechli. A pak, jako náhradu, ukradl v Beleriandu cizí děti. Tvůj bratr Curufinwë, který učinil totéž až na to, že dítě, které vyrval násilím jeho matce, bylo jeho vlastní. Nebo tvůj bratr Turkafinwë, rozhodnutý oženit se s mou sestřenicí, jež k němu byla chladná, třebas i násilím, přes její odpor - ani skřet by se tak nezachoval, a dokonce i jeho psovi se zhnusil natolik, že od něj uprchl. Pověz, jak dlouho by trvalo, než by ses i ty nabažil mé dcery a zničil ji? Zlomil bys nejdřív její vůli a sílu jejího ducha tím, že bys ji nutil rodit jednoho syna za druhým jako Nerdanel, nebo by ses spokojil s jedním či dvěma, než bys…"
"Lorde, žádám tě, abys tak nemluvil o mé matce," přerušil ho Telvo. Tvář mu pod všemi modřinami hořela, ale výraz strnul do neproniknutelné masky. "Ona se proti vám nijak neprovinila, a tohle si od tebe nezasluhuje. A od nikoho." Noldor, kteří se z celé stavby stáhli za záda svého architekta, během Elulindovy řeči střídavě rudli a bledli či sahali k opaskům.
"Cožpak jsem řekl něco, co by ji uráželo?" zvedl princ koutek rtů v křivém úšklebku. "Jen to, že byla první obětí tvého otce. Že poznal, jaké cesty se mu otevírají, když mu je přátelsky nakloněna tak silná žena, schopná dát život mnoha dětem."
"Važ slova, synu," zvedl ruku Olwë, ale Elulindo se nenechal tak snadno zastavit.
"A udělala, co po ní chtěl, že? Kdyby nakonec nepřišla k rozumu, nejspíš by ji přiměl počít a porodit osmé dítě, a pak deváté, dokud by v ní ještě dřímala poslední jiskra síly a života. Udělal by z ní druhou Míriel. Ve své ohnivé vášni by…"
"Pane, pří vší úctě," teď už se Telvo neovládl, nechal zlost probublat na povrch, "hned s tím přestaň. O mém otci v jeho posledních letech můžeš říci hodně zlého; matku ale miloval. Nikdy by jí neublížil - a ona nebyla oběť. Nikdy. Ke zrození nového života vždycky musí být dva ochotní ho stvořit."
"Silou své vůle vás přiměl přísahat, co si sám přál, a nejenom vás, své syny, ale i svého bratra, mnohem moudřejšího než kdokoliv z vás. Silou své vůle obrátil Noldor proti Valar a pak bratry proti bratrům, k rebelii, vraždám a zradě. A já říkám, že na tu cestu ke zlu vykročil na samém začátku a stejnou nepřekonatelnou silou své vůle přiměl noldorskou dívku, nejvhodnější pro jeho cíle, aby ho milovala a dala mu všechno, co si přál, v domnění, že je to i její touha. A ty jsi jeho krev. Nevěřím, že neděláš totéž, jako vy všichni. Máš možná jiné prostředky, jak dosáhnout svého - ale i kdyby ses přede mnou plazil v prachu, prosil a líbal mi boty, stejně budu vědět, že uvnitř jsi odhodlaný vrazit mi dýku do zad. A jí také. Jako Fëanáro. Jako každý Noldo. Oblouznil jsi mou dceru, ale já nedovolím, aby si zničila život s prokletým vrahem rodných."
Za Telvovými zády propukla vřava a proti němu, kolem Elulinda, se naopak semkli mladší dvořané, jeho přátelé, s rukama na jílcích zbraní. Princ z Alqualondë svou čepel vytáhl z pochvy - dlouhou, zdobnou dýku sindarské práce, zjevně z Tol Eressëy, broušenou po obou stranách.
"Tohle je, čemu rozumíte, že? Železo a krev. Jenomže my už dneska nejsme tak bezbranní jako kdysi."
"Můj pane, tohle přece nemůžeme strpět!" vykřikl někdo za Telvovými zády. "Posloucháme vůli Noldórana, ale jsou urážky, jaké nelze přejít mlčením!" Hotová bouře následovala. Z obou stran té pomyslné čáry, jež oddělovala noldorské řemeslníky od místních.
"Dost!" zaburácel Olwë. "Dost, už ani slovo, Elulindo. Je právem každého otce odepřít nápadníkovi jeho dcery svůj souhlas, aby se o ni ucházel. Ale ty zacházíš ve svém odmítnutí za veškeré hranice."
"Sahají po zbraních!" křikl v odpověď jeho syn. "Máme si nechat líbit, že nám znovu hrozí násilím v našem vlastním městě, které už jednou zalili krví?!" Hluk za jeho zády vzrůstal a paprsky zapadajícího slunce odhalily, že Elulindo není jediný, kdo tasil. Telufinwë se neodvažoval ohlédnout, ale byl si jist, že se to netýká jenom místních.
"Stačí!" křikl do divého hučení davu a vložil do toho slova všechnu vůli a sílu, kterou v sobě našel. "Stačí, řekl jsem. Elemmakile, odveď naše muže. Teď hned. Kdo si nepřeje se chovat, jak se sluší, a zachovávat mír, ať opustí Alqualondë. Neprodleně. Jestli uvidím během deseti vteřin jedinou obnaženou čepel, zodpovíte si to přede mnou i před naším králem."
Na staveništi se ve chvíli rozhostilo mrtvé ticho. Noldor i Teleri svorně zůstali zírat na Fëanárova nejmladšího syna, jako by se před jejich očima náhle proměnil ve svého obávaného otce.
"Olvárine!" rozbil tu náhlou strnulost Olwë, obraceje se na svého prvorozeného. "Odzbroj svého bratra. Vezmi ho odsud pryč. A vy ostatní, rozejděte se. Všichni už jste řekli a učinili příliš."
"Ty to dovolíš, otče?" zavolal mu do zad Elulindo. "Budeš snad dokonce vinit mne?"
Král se po něm neotočil. Několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi Lindar a ztuhlými, nic nechápajícími Noldor, vzal Telva nepříliš jemně za rameno a táhl ho za záda jeho dělníků. Telvo, s nohama jako z vosku a úplně ohromený tím, co se stalo - tím, co sám udělal -, se nechal vést.
"Nepřipustím, aby někdo způsobil další krveprolití mezi naším a vaším lidem," řekl král, když se dostali z doslechu shromážděných dvořanů. "Musíš odejít."
"Pane," pokusil se ohradit Telvo a zjistil, že se mu hlas klepe skoro stejně jako ruce, napětím a náhlou únavou. "Ty přece víš, že bych nedovolil… Ne znovu… Už nikdy…"
"Mluvil jsem o svém synovi, ne o tobě," stiskl Olwë na okamžik rty. "Nemohu zaručit tvou bezpečnost, ani bezpečnost tvých mužů, dokud tady budeš. Tobě ale nic nevyčítám," nadechl se. "Udělal jsi, co se dalo, ovšem zůstat v Alqualondë nemůžeš. Dojdi si do stájí pro svého koně. Najdeš tam i naši loveckou výbavu a přikrývky, vezmi si, co budeš potřebovat, abys po cestě do Tirionu nestrádal. Zbytek věcí ti nechám poslat a Arafinwëmu napíšu, všechno mu vysvětlím."
"Můj pane, ale… co Maiwen?"
"O ni se bát nemusíš. Žádný otec neublíží svému dítěti. Elulindo je rozezlený, ale jeho vztek se neobrací vůči ní." Nejspíš si musel všimnout výrazu v Telvových očích, jakkoliv se Fëanárův syn snažil opanovat. "Nemohu tobě ani jí vyčítat, že hledáte lásku a porozumění. Udělám, co bude v mé moci." Teprve teď poodstoupil a nechal klesnout ruku, jíž dosud svíral Telvovo nadloktí. "Přece jenom to v tobě je," dodal a potřásl hlavou. "Neuvěřitelné. Nakonec měl Ingoldo pravdu, když tě sem poslal - i kdybys to měl být jenom ty jediný, komu tohle šílenství pomůže k udravení. A teď jdi. Jdi s mou dobrou vůlí," rozhodl se nic dál nevysvětlovat.
Fëanárův syn ustoupil a uklonil se králi, hluboce, s rukou přitištěnou na prsa. Pak se obrátil a vyrazil ke stájím tak rychle, jak toho byl, vyčerpaný a roztřesený, schopen.
Žádné komentáře:
Okomentovat