Diplomatická krize se přesunuje do Tirionu a ještě se o něco zhorší nezodpovědností jisté nepřemýšlející telerijské princezny. Findaráto na sebe bere další pravděpodobně předem ztracenou misi.
Telvo V.
"Nejradši bych tě zaškrtil holýma rukama. Doufám, že je ti to jasné," řekl Findaráto. Nijak zvlášť podrážděně to neznělo: uměl se ovládat. "Zaručil jsem se Olwëmu, že s tebou nebudou potíže."
"Neudělal jsem to schválně," sklonil Telvo kajícně hlavu. "Ani by mě nenapadlo udělat něco takového schválně. To snad ani nejde. Jenomže… Nějak se to… přihodilo."
"Vždycky se to nějak přihodí! Elulindova dcera, při všech Valar! To´s alespoň nemohl…" Povzdechl si, vstal, vzal bratrance kolem ramen. "Nemohl, já vím. Nemám ti to za zlé. My si nevybíráme, kam šíp udeří. A ona je opravdu milé děvče, takové, jaké bys k sobě potřeboval, a první to uznám. Jenomže," na okamžik stiskl rty, "neděláš mi to nejsnadnější. Tohle vyžehlit… Nedovedu si ani představit, jak tohle vyžehlíme a co si s celou tou patálií počneme. Elulindo se také vyznamenal, jen co je pravda. Zajímalo by mě, proč všechny moje největší trable začínají cizími srdečními záležitostmi. Nejdřív Aikanár, pak Beren, a teď to jako zlatý hřeb završíš ty s mou sestřenicí. Ten někdo, kdo si hraje s našimi osudy, mě zjevně musí milovat."
"Tvoje matka by to se svým bratrem nemohla nějak probrat a urovnat?" ozvala se od okna Amarië vyhlížející do soumraku. V Novém Tirionu s večerem konečně umlkal stavební ruch a mrholení usazovalo prach zvířený řemeslníky a obyvateli dokončujícími své bydlení. Soukromá část královského paláce, kterou Findaráto postavil pro sebe a svou rodinu, už víceméně vyhlížela jako dovršené dílo, ale spousta domů ještě neměla střechy, omítky nebo vnější ozdoby. Včetně reprezentačního křídla Arafinwëho domu, určeného pro schůzky rady, veřejné oslavy a jednání s vyslanci ostatních elfských království. "Vždycky měli dobré vztahy. Třeba si lord Elulindo dá říci a podívá se na věc realisticky."
"Miláčku, můj děd věděl, co dělá, když svého nejmladšího syna pojmenoval po svém bratrovi. Máme velké štěstí, že strýc Telva taky pro něco neposlal, aby se ho zbavil, po Thingolově vzoru: poslední silmaril - shodou okolností by to byl pořád ten samý, Jeden prsten ze Sauronovy ruky, Vardinu hvězdu z nebe, vyber si. Mají to v rodině."
Ambarussa se nervózně uchichtl.
Findaráto zvážněl.
"Kdyby to byla Olvárinova dcera, nebo Eärlindova… Mohl bys doufat. Nechal bys ho vychladnout, ona by trochu přitlačila, a tatínek by povolil a dal vám požehnání. Jenže Elulindo… Věděl jsi, že to byl Curufinwë, kdo…?"
"Kdo udělal - co?" zopakoval Telvo, i když tušil a děsil se odpovědi.
"Byl to tvůj vlastní bratr, kdo tenkrát v Alqualondë Elulinda zabil. A sám víš, že Námo… odejme vzpomínku na hrůzu a bolest smrti, ale ne na to, jak a co se stalo. Elulindo si pamatuje, nikdy na to nezapomene. V Mandosu možná odpustil, nebo si myslel, že odpustil. Jenže pak potká tebe, živého, zdravého, zjevně plného sebevědomí, jak to zákonitě posoudil, a zjistí, že ho chceš připravit o dceru…"
Telvo klesl do křesla a zakryl si tvář rukama.
"To je, jak si to vykládá on," pokračoval Findaráto. "A máme na krku diplomatický incident. Ani ty, ani ona nejste soukromé osoby. Ambarusso, tohle se musí dozvědět můj otec, a čím dřív, tím líp. Urovnané vztahy s Olwëm jsou pro Noldor naprostá priorita, a od Zatmění je to jako tanec po vejcích. Maiwen a ty… Budeme se mít všichni co ohánět, aby to neskončilo katastrofou. Chvála všem Valar, že alespoň Olwë zůstal při smyslech a při zdravém rozumu."
"Neudělal jsem to schválně," zopakoval Telvo nešťastně. "Věděl jsem, že to není dobrý nápad, už když jste mne s králem do Alqualondë posílali. Bál jsem se, že to pro Teleri bude přinejmenším urážka. A nakonec… Pokoušel jsem se to ovládnout. Kdyby… Kdybych to byl jenom já… Mlčel bych. Dávám ti slovo: kdyby byla ke mně chladná, nikdy bych jí neřekl, co k ní... Nikdy bych…"
"…ji nelíbal uprostřed staveniště před celým dvorem, před králem a před jejím otcem, který tě má tak rád?" doplnila Amarië, když se jeho hlas vytratil. Findaráto se po ní ohlédl - nikdy by do ní neřekl, že má takový smysl pro černý humor.
"To už vůbec ne," zvedl jeho bratranec oči.
"A to jsou Teleri k takovým věcem ještě tolerantní," pokračovala s pozvednutými koutky, takže Telvo pochopil, že i Findarátova manželka stojí nejspíš na jeho straně. "My kdybychom zkusili něco takového, na očích celému valmarskému dvoru včetně krále, před mými rodiči po tříměsíční známosti, nejspíš by se doteď ještě vzpamatovávali ze šoku."
"Jenomže vaše div nepoložilo i to, že jsme se veřejně políbili o zásnubách," pousmál se její muž.
"O druhých zásnubách," upřesnila Amarië. "Tou dobou jsme se znali jak dlouho, Ingoldo - dvě tisíciletí? Kdyby to bylo na nich, ještě teď si myslím, že se děti objevují na světě jenom z držení se za ruce, když vás nikdo nevidí."
"Myslel jsem, že tvůj pobyt v Alqualondë pomůže zacelit rány mezi námi a Teleri," obrátil se Findaráto zpáky na Ambarussu. "Doufal jsem, že když tě blíž poznají, zjistí, že nejsi… já nevím. Mezi obyčejnými námořníky jste vy, Fëanárovi synové, pořád něco jako kraken z hlubin, zhmotnělá noční můra. Myslel jsem, že když zjistí, jaký jsi doopravdy, může je to vyléčit z té zhoubné nenávisti."
"Což se ti v případě sestřenky Maiwen v každém případě povedlo," podotkla Amarië sarkasticky.
"Jenomže v celkovém kontextu to zatím vypadá na léčbu šokem," namítl její manžel.
"Kdybych zůstal v Síních," Telvo zabořil na okamžik čelo do dlaně, "se svými bratry, všechno by bylo jednodušší. Pro mne i pro vás ostatní… To jsem si, hloupý osel, říkal do okamžiku, kdy mi reálně hrozilo, že se tam vrátím. Jenomže, věc se má tak, že… Zkrátka, když už jednou mám tu příležitost, zjistil jsem, že nechci ztratit celou svou budoucnost tím, že se budu po zbytek věčnosti plížit zadními uličkami se sklopenou hlavou a neupozorňovat na sebe. A už vůbec nechci zpátky do Mandosu. S ní… s ní poprvé po dlouhé době mi připadalo, že jsem zase živý a může mne čekat něco, nač má smysl se těšit."
"To je dobře. Moc dobře. Víš, už jsem si o tebe dělal starost, a tvá matka také - nikdy jsi nebyl zvyklý na samotu a připadalo mi, že ji neseš těžce. Změnil ses, Ambarusso, tak úplně, až z toho šel strach. Teď konečně tě zase poznávám. Takové věci s námi udělá láska, ať chceme, nebo ne," když Telvo zvedl hlavu, s překvapením zjistil, že se Findaráto usmívá.
"Něco vymyslíme. Nějaké řešení se musí najít. V první řadě pošlu Olwëmu nového stavitele, někoho letitého, úctyhodného a pokud možno ženatého. Jestli to bude nutné, přeci jen pojedu sám… Ty se vrátíš k matce, zůstaneš tam pěkně zticha, nebudeš slečně posílat dopisy a provokovat jejího otce pohledem na ně, a ani tě nenapadne přiblížit se k Labutímu přístavu. Maiwen je chytré děvče, i když svéhlavé, a Olwëho má naštěstí otočeného kolem malíku. Když na něj bude působit dostatečně dlouho, a on zas na Elulinda, třeba i ten nakonec povolí a dá ti souhlas i její ruku. Sám jsi přece tvrdil, že alespoň král nebyl tak úplně nevstřícný…"
"Nějak si to nedovedu představit."
"Nevěš hlavu, bratranče. Jsme Eldar, čas máme…"
"A máme taky horší problém," ozvala se Amarië od okna. "Mnohem horší problém, než před deseti minutami, Ingoldo. Podívej se ven, ale opatrně. Aby tě to nepoložilo."
Findaráto se podíval a zaklel taliskem. Elfské jazyky tak vynalézavé kletby neměly.
Telvo vyskočil z křesla.
"Kdo je to?" vysypal ze sebe vyplašeně. "Princ Elulindo?"
"Kéž by, bratranče."
V následujícím okamžiku už slyšeli zvuk dvojích podpatků dopadajících na mramorové schodiště, vedoucí k soukromým prostorám rodiny králova dědice v prvním patře paláce. Zaklepání na dveře.
"Lorde Findaráto, návštěva. Nechce mi říci své jméno…" ozvalo se za nimi hlasem královského správce.
"Vím, kdo to je. Pusť ji dál. Ať máme to nadělení celé pohromadě."
Dveře se otevřely.
"Maiwen!" vydechl Telvo nevěřícně.
"Ambarusso! Jsi tady! Jsi tady, a já jsem ani nevěřila, že tě najdu…" Prohnala se pokojem jako popelavá vlna a vletěla Telvovi do náruče. Zabořil jí nos do stříbřitě plavých kadeří, mokrých mrholením. Celá byla navlhlá, se šaty načichlými koňmi, dýmem a dešťovou vodou.
"Ehm," ozval se Findaráto. "Dobrý večer i tobě, sestřenko. Jestli jste předvedli něco podobného tvému otci, tak už je mi jasné, že musel zahořet nadšením."
"Ingoldo!" odtrhla obličej od Telvova ramene a ohlédla se přes své vlastní. "Amarië. Moc se omlouvám, že jsem sem tak vtrhla. Doufala jsem, že mi poradíte, kde v tomhle bludišti objevím Ambarussu, protože jsem sotva dokázala najít si cestu sem ke královskému paláci, a říkala jsem si, že bych mohla zůstat u vás nebo u tety Eärwen, dokud se tatínek nevyvzteká. Jsem tak ráda, že už ho nemusím hledat někde u jeho matky a dorazila jsem, kam jsem chtěla… Jak v tom strašně obrovském mumraji, kterému říkáte město, vůbec dokážete trefit odněkud někam?"
"Bratranče nejmilejší," pravil Findaráto dokonale kamenně. "Tvůj otec se kdysi opakovaně vyjádřil o mých telerijských příbuzných dost urážlivě ve smyslu, že nepřemýšlejí, neplánují a jsou lehkomyslní. Když pominu, že zrovna od něj to sedí, musím přiznat, že tohle je poprvé, kdy mu v něčem dávám za pravdu. Škoda, že se to nedozví. Maiwen, ty vážně nepřemýšlíš, neplánuješ a jsi neuvěřitelně lehkomyslná. Uvědomuješ si vůbec, že jste s Telvem rozpoutali diplomatickou krizi mezi Tirionem a Alqualondë, a ta se tvou přítomností tady právě asi tak stokrát zhoršila?"
Dívka mu věnovala dokonale nechápavý pohled.
Findaráto si povzdechl.
"Tak tedy dovol, sestřenko, abych ti to objasnil. Z pohledu, jak to nejspíš vidí tvůj pan otec: Synovec noldorského krále, vzhledem k historickým okolnostem, které všichni pamatují a v případě prince Elulinda si je nemohou brát jinak než velmi osobně, v Alqualondë značně neoblíbený, unesl do Tirionu vnučku krále Olwëho. Pravděpodobně za tím účelem, aby se s ní z vrozené zlomyslnosti nebo z pomsty oženil a urazil tak všechny zúčastněné Lindar. Protože mu už dříve bylo dáno jasně najevo, že jako manžel princezny z Labutího přístavu nepřipadá do úvahy ani ve snu."
"Ale tak to vůbec nebylo!" rozhořčila se Maiwen. "Copak si otec doopravdy myslí, že má právo mě věznit, dokud se nepodrobím jeho vůli? Když je to takhle důležité? A stejně to udělal! Nechal mě zavřít v pokoji a on i matka do mne na střídačku hučeli, jaká jsem pošetilá holka, která si nevybere za muže poctivého mládence z vlastního národa, ale… - jejich slova, ne moje, a dál to odmítám opakovat. Vydržela jsem dlouho, skoro dva dny!, než jsem si řekla, že stačilo. A pak se teprve ukázalo, jaká jsem prozíravá. Našla jsem ve skříni docela slušné lano, víš, ještě z doby, kdy jsme s Anáriel lezly po Melkorových Zubech. Jak to tehdy dopadlo mou zlomenou rukou, takže se všechno provalilo a otec i ty jste nám to ve vzácné shodě zakázali. Naštěstí nevyhazuju užitečné věci. Ušetřila jsem si tím teď spoustu nepříjemností a nesmyslů s růstem vlasů a pletením kouzelných provazů z nich…"
"Tos byl ty, kdo jí půjčil na čtení Propuštění z pout?" obrátila se Amarië na Findaráta. "To byla pěkná nezodpovědnost, dávat takovou zbraň do rukou dětem!"
"Obviňuj Olvárina, já tentokrát za nic nemůžu!" nebylo úplně jisté, jestli je Findaráto pobouřený, nebo se dobře baví. Podle toho, jak se mu leskly oči, nejspíš to druhé.
"Maiwen, víš, jak je to vysoko? To ses musela zbláznit, lézt odtamtud, z té tvé terasy, na nějakém padesát let starém a vodou prolitém laně…" zděsil se Ambarussa.
"My, Lindar, děláme provazy, co vydrží!" Odmlčela se. "Tenhle taky vydržel, tedy skoro až dolů. Když začal praskat, radši jsem seskočila."
"Och Valar, tomu se nechce věřit!"
"Když jsem tě nenašla ve tvé boudě na staveništi, vzbudila jsem Elemmakila…"
"To bylo ještě ke všemu potmě, v noci?!"
"Jak taky jinak? Ve dne by mě určitě někdo načapal a daleko bych se nedostala. Každopádně mi řekl, že tě dědeček z Alqualondë vyhodil…"
"Vůbec mě nevyhodil, Maiwen. Jenom mě poslal pryč. Dost slušně, když přihlédnu k okolnostem. Nikdo nebyl zvědavý na další bratrovražednou válku, a já nejmíň ze všech."
"Každopádně," podívala se přísně zpod rozcuchaných vlasů, "jsem se tedy rozhodla, že se vydám za tebou, do Tirionu. Vzala jsem si koně a jela jižní branou, protože tam dost často hlídá Sílarielin bratr, který pro mě má slabost, a taky tam zrovna byl a pustil mě ven bez řečí… Myslela jsem si, že tady Ingoldo bude vědět, kde tě hledat. Teta Eärwen že by mohla přesvědčit mého otce, aby se konečně vzpamatoval. A když mu nebudeme na očích, třeba se mu po nás ještě zasteskne. Nebo mamince."
"No, po mně určitě ne," zamumlal Telvo.
"Dobře víš, že Elulindo má tvrdou hlavu, Maiwen," vložil se do diskuse zase Findaráto. "A je neuvěřitelně zarputilý, hned tak s ním něco nehne. Doopravdy věříš, že ocení tvůj útěk jako známku největší lásky a věrnosti, přižene se za tebou do Tirionu, vystrojí vám tu s Nerdanel romantickou svatbu a budete žít šťastně až navěky? Děvče zlaté, jestli sis malovala tohle, pak jsi opravdu ještě dítě. Pokud se nemýlím, a ty to jako milovnice Propuštění z pout budeš vědět najisto - na Thingola to taky nezafungovalo. Co jsi tedy plánovala, pokud to hned nevyjde? Obměkčit tatínka po Fëanárově způsobu?"
Vypadala tak zmateně, že se nad ní slitoval. Telvův otec byl koneckonců mezi Teleri známý spíš jinými svými činy - novějšími a méně souvisejícími s rodinnými dramaty.
"Ambarussa se ti nepochlubil? Tak si to nech jednou vyprávět od jeho matky. Že se s ní Fëanáro oženil bez vědomí svého otce, krále Noldor, dva roky předtím, než byl oficiálně zletilý, a když mu došlo, co provedl a jaké to může mít následky, přišel si pro požehnání raději až s nemluvnětem v náručí. Všichni říkají, že Nelyo byl neuvěřitelně roztomilé děťátko, takže to na Finwëho zapůsobilo. Tak jste to chtěli provést?"
"Ingoldo… Prosím tě," vypravil ze sebe Telvo, celý červený.
"Nenapadlo mě, že z toho budou takové problémy," špitla Maiwen kajícně a přitiskla se k jeho boku. "Já jsem jen chtěla, abychom mohli být spolu. Každá elfská žena by přece měla mít možnost vybrat si manžela podle své vůle. Nemám snad právo být šťastná?"
Findaráto neodpověděl. Kéž by tahle hádanka měla snadnější řešení, protože ti dva, jak je viděl vedle sebe, byli opravdu krásný pár. Takový, z pohledu na nějž je okamžitě poznat, že patří k sobě. Že jeden bez druhého nikdy nebudou úplní. Telvo potřeboval její čistotu, její temperament a zbrklost, aby zase našel sám v sobě radost. A Maiwen instinktivně toužila po jeho laskavé povaze a vnitřní síle, o které nejspíš ani on ještě docela nevěděl. Rozdělit je by byla nesmírná krutost.
"Tvoje rodina ho nemusí uznat nikdy, dítě," ozvala se Amarië soucitně. "Může s tebou kvůli němu přerušit kontakty. Může po Arafinwëm žádat zadostiučinění, protože ten rozkol způsobil jeho synovec. Elulindova zlá vůle by dokázala způsobit takové ochlazení vztahů mezi Noldor a Teleri, jaké tu nebylo od Zatmění - a věř mi, tehdy to bylo hodně špatné."
Místo odpovědi se Maiwen rozplakala a ukryla tvář Telvovi na prsou, zatímco ji bezmocně hladil po vlasech.
"Tak já se vrátím do Alqualondë. Zkusím to ještě jednou urovnat. Vezmu vinu na sebe…" navrhl téměř neslyšně.
"Na to rovnou zapomeň, bratranče," zavrtěl hlavou Findaráto. "Dokazovat, že jsi statečný, tímhle způsobem je nebetyčná hloupost. Jestli existuje něco, co rozběsní mého strýce ještě víc, než už je teď, pak další pohled na tebe zcela spolehlivě. Amarië, miláčku: najdi těm dvěma výtržníkům nějakou postel, ideálně každému jednu a dost daleko od sebe. Já promluvím s otcem a hlavně s matkou. Pošleme vzkaz Nerdanel - ničemu by neposloužilo, kdyby se tohle dozvěděla od nějakých rozzuřených Teleri, kteří jí přijdou demonstrovat před dílnu. A potom, teprve po tomhle všem začneme uvažovat, jakým způsobem konfrontovat Elulinda. Předpokládám, že horší než čelit Sauronovi to nebude."
Žádné komentáře:
Okomentovat