Galadriel

Po nesmírně dlouhé době opět Galadwenina báseň. Dle slov autorky jedna z nejstarších položek její tvorby.

---

Galadriel

Noc jasná je - hvězd přísná bleď

tvé kroky láká ze síně,

oč jasněji, myslíš si teď,

že zářily v tvé otčině!

Moře ti šplouchá u nohou.

Dny temní - tvůj let mění v pád -

a srdce s touhou bláhovou

přes moře hledí - na Západ.

Chtěla bys odjet lodí bílou,

která se nikdy nevrací,

ten sen je poslední tvou silou,

jež od smrti tě odvrací.

V prach obrátil čas kosti bratří,

teď musíš splatit starý dluh,

i sebe zapřít, jak se patří,

ať můžeš zpátky - i tvůj druh.

Zapomněl národ na hrdiny,

hroby jim voda zalila,

jen stará píseň ve tvé síni

připomíná, cos ztratila.

Východ je temný - mračna táhnou,

snad o tom nemáš ponětí,

a hvězdy zhasnou, nežli ráhno

na bílý stožár vyletí.

Není čas, není na ústupy,

teď musíš boj svůj dokonat,

z Východu táhnou černé tlupy

a spolu s nimi válka, hlad.

Snad nasloucháš teď moře hlasu

a snad ti něco poradí.

Zda pohřbíš brzy svoji krásu,

či zda ti roky nevadí?

Až dokážeš to, o čems snila,

ty sama rázně odmítnout,

pak odveze tě loď, ta bílá,

přes širé moře, mocný proud.