Přinášíme 4. kapitolu povídky Jedna krev od Indil a přejeme pěkné čtení.
Podzemními prostorami paláce krále Thranduila se nesl čistý medový hlas pějící truchlivou píseň, která každého, kdo ji zaslechl, musela chytit za srdce. Sladký zpěv pocházel z cely, kde na dřevěné desce ležela černovlasá žena se zavřenýma očima, a nebýt pohybu jejích úst, kolemjdoucí by si mohli myslet, že spí. Každému, kdo píseň zaslechl, se v mysli míhaly obrazy vyjadřující utrpení zúčastněných, ale také pějící dívky. Dozněla poslední slova a podzemí opět ztichlo a dívka otevřela pomněnkově modré oči. Za moment se před její celou objevili dva jiní strážci, kteří odemkli a vytáhli ji ven.
,,Co mi chcete?" dotázala se. ,,Všechno se dozvíš od krále, Nolde," zavrčel jeden a vedl ji dlouhou chodbou nahoru. Nevzpouzela se, věděla, že je to marné, a navíc si přála Thranduila obměkčit. Prudká světla v králově trůnním sále ji uhodila do očí a na chvíli ji oslepila.
,,Ale, ale," ozval se do ticha Thranduilův úlisný hlas. ,,Kohopak to tu máme? Jak se ti líbí tvé ubytování? Troufl bych si říct, že je to lepší než Himring." Zasmál se vlastnímu hloupému vtipu. ,,Nuže, chci vědět co je tak naléhavá záležitost, že jsi kvůli tomu jela mým lesem." ,,Je to služba pro Elronda, pane," zalhala.
,,Co ta náhlá pokora?" podivil se král. Mlčela. ,,Dejte mi její prsten," přikázal vzápětí jednomu ze strážců, který ji přivedl. Ten ji surově chytil za pravé zápěstí a stáhl jí šperk z ukazováku. ,,Zvláštní, že ho nosíš, když tak dlouho patřil tomu, kdo se tě dvakrát pokusil zabít. A jeho činy jistě neschvaluješ." V mysli se jí rázem vyjevilo mnoho vzpomínek týkajících se toho klenotu a na chvíli přestala vnímat Thranduila i ostatní kolem sebe.
,,Co mi chcete?" dotázala se. ,,Všechno se dozvíš od krále, Nolde," zavrčel jeden a vedl ji dlouhou chodbou nahoru. Nevzpouzela se, věděla, že je to marné, a navíc si přála Thranduila obměkčit. Prudká světla v králově trůnním sále ji uhodila do očí a na chvíli ji oslepila.
,,Ale, ale," ozval se do ticha Thranduilův úlisný hlas. ,,Kohopak to tu máme? Jak se ti líbí tvé ubytování? Troufl bych si říct, že je to lepší než Himring." Zasmál se vlastnímu hloupému vtipu. ,,Nuže, chci vědět co je tak naléhavá záležitost, že jsi kvůli tomu jela mým lesem." ,,Je to služba pro Elronda, pane," zalhala.
,,Co ta náhlá pokora?" podivil se král. Mlčela. ,,Dejte mi její prsten," přikázal vzápětí jednomu ze strážců, který ji přivedl. Ten ji surově chytil za pravé zápěstí a stáhl jí šperk z ukazováku. ,,Zvláštní, že ho nosíš, když tak dlouho patřil tomu, kdo se tě dvakrát pokusil zabít. A jeho činy jistě neschvaluješ." V mysli se jí rázem vyjevilo mnoho vzpomínek týkajících se toho klenotu a na chvíli přestala vnímat Thranduila i ostatní kolem sebe.
XXX
K táboru Fëanorejců se pomalu blížila žena s netopýřími křídly a vlasy černými jako uhel na koni téže barvy. Stráže ji vyhlížely od brány bez hnutí, na hradbách se však shromáždilo mnoho zvědavých očí, mezi nimiž byli noldorští páni a Tantilwen. Před branou návštěvnice seskočila a jasným hlasem zvolala:
,,Přináším synům Fëanorovým poselství od mého všemocného pána." Maglor sešel z hradeb a postavil se před upírku. ,,Co Temný Vala vzkazuje?" zeptal se lehce roztřeseně. Thuringwethil si lehce olízla rudé rty a vytáhla zpod pláště kožený váček. Pomalu rozvázala šňůrku a vyndala z něj dva předměty, pramínek jasně rudých vlasů a zlatý kroužek s velkým rudým kamenem ve tvaru osmicípé hvězdy. Na hradbách se ozývaly výkřiky s tlumeným šepotem a Tantilwen seběhla dolů před bránu, před Thuringwethil.
,,Nabízíme vám dohodu,'' promluvila znovu upírka. ,,Stáhněte se a Nelyafinwë Fëanarion bude volný jako pták." Hodila mu vlasy i prsten k nohám. ,,Jak můžeme vědět, že mluvíš pravdu a on už dávno není mrtvý?" zeptal se třesoucím se hlasem Maglor.
,,Budeš to riskovat?" ,, Nepřijímám," hlesl ztěžka, bylo vidět, že to pro něj není snadné. ,,To je tvá dcerka?" kývla Thuringwethil směrem k Tantilwen zadržující slzy. ,,Jak dlouho myslíš,
že bude trvat, než okusím i její sladký krček?" usmála se úlisně a vycenila špičáky. Dívka se sklonila pro obě věci, které upírka přinesla, a sevřela je v útlých prstech.
,,Tantilwen, běž," zašeptal Maglor a postrčil dceru směrem k bráně. Děvče klopýtavě doběhlo za palisády až k jednomu srubu, kde vletěla do svého pokoje a plácla sebou v pláči na postel.
,,Přináším synům Fëanorovým poselství od mého všemocného pána." Maglor sešel z hradeb a postavil se před upírku. ,,Co Temný Vala vzkazuje?" zeptal se lehce roztřeseně. Thuringwethil si lehce olízla rudé rty a vytáhla zpod pláště kožený váček. Pomalu rozvázala šňůrku a vyndala z něj dva předměty, pramínek jasně rudých vlasů a zlatý kroužek s velkým rudým kamenem ve tvaru osmicípé hvězdy. Na hradbách se ozývaly výkřiky s tlumeným šepotem a Tantilwen seběhla dolů před bránu, před Thuringwethil.
,,Nabízíme vám dohodu,'' promluvila znovu upírka. ,,Stáhněte se a Nelyafinwë Fëanarion bude volný jako pták." Hodila mu vlasy i prsten k nohám. ,,Jak můžeme vědět, že mluvíš pravdu a on už dávno není mrtvý?" zeptal se třesoucím se hlasem Maglor.
,,Budeš to riskovat?" ,, Nepřijímám," hlesl ztěžka, bylo vidět, že to pro něj není snadné. ,,To je tvá dcerka?" kývla Thuringwethil směrem k Tantilwen zadržující slzy. ,,Jak dlouho myslíš,
že bude trvat, než okusím i její sladký krček?" usmála se úlisně a vycenila špičáky. Dívka se sklonila pro obě věci, které upírka přinesla, a sevřela je v útlých prstech.
,,Tantilwen, běž," zašeptal Maglor a postrčil dceru směrem k bráně. Děvče klopýtavě doběhlo za palisády až k jednomu srubu, kde vletěla do svého pokoje a plácla sebou v pláči na postel.
XXX
"Tvá dcera je zrádce," zaslechla dívka Maedhrosův rozzlobený hlas.
"Není," zašeptal Maglor provinile. "Neměla co zradit."
Dívka vystoupila ze stínů, čehož Maedhros využil, odstrčil bratra stranou a chytil Tantilwen pod krkem.
"Nech ji být!" křikl na něj její otec a odtrhl bratrovu ruku z dívčina hrdla. Nelyo na něj vrhl pohled, z něhož mu přeběhl mráz po zádech. "Nech moji dceru, bratře," řekl mu Maglor klidným hlasem, ve kterém však byl cítit náznak zloby.
"Kde jsou děti?" ozvala se dívka.
"Takže jsi špeh," usoudil Maedhros a pokusil se obejít Maglora. "Běž pryč," zašeptal podrážděně, "nebo tě podříznu jako králíka."
"Ráda bych se k vám vrátila," usmála se nesměle.
"Jsi Gil-galadův špeh," obvinil ji.
"Nejsem," ohradila se překvapivě tiše. "Mám strach o ty děti, a mám strach o vás i z vás." Vzhlédla.
Maglor k ní popošel a oslovil ji. "Tantil..."
"Nandellë," přerušila ho. Tantilwen od příchodu do Středozemě dovolila říkat svým mateřským jménem pouze Celebrimborovi, a nikomu jinému.
"Tak dobrá," zavrčel Maedhros. "Ale pokud budeš dělat problémy, nebudeš nic víc než rukojmí."
"Použil bys svou neteř jako prostředek k vydírání Gil-galada nebo Celebrimbora?" zeptala se dívka podrážděně.
"Proč ne?"
"Protože oba si pořád myslí, že by Maglor nedovolil, abys ublížil jeho dceři," ušklíbla se. Maedhros se hrozivě zasmál.
"Ona má pravdu," konstatoval Maglor chladně.
Dva malí chlapci se k sobě choulili na studené zemi. "Rozumíte mi?" mluvila na ně stále ještě Vznešenou řečí.
"Trochu," odpověděl jeden z nich sindarsky. Přešla do jejich jazyka: "Nemusíte se bát," odpověděla sladce.
"Kdo jsi?" zeptal se jí druhý chlapec. "Máme ti říkat Tantilwen?"
"To bude nejlepší," usoudila a zvedla je ze země. "A vy jste?"
"Elrond."
"Elros."
"A já vás ráda poznávám," zajiskřilo jí v očích zvláštní světlo a vzala chlapce za drobné ručky.
"Není," zašeptal Maglor provinile. "Neměla co zradit."
Dívka vystoupila ze stínů, čehož Maedhros využil, odstrčil bratra stranou a chytil Tantilwen pod krkem.
"Nech ji být!" křikl na něj její otec a odtrhl bratrovu ruku z dívčina hrdla. Nelyo na něj vrhl pohled, z něhož mu přeběhl mráz po zádech. "Nech moji dceru, bratře," řekl mu Maglor klidným hlasem, ve kterém však byl cítit náznak zloby.
"Kde jsou děti?" ozvala se dívka.
"Takže jsi špeh," usoudil Maedhros a pokusil se obejít Maglora. "Běž pryč," zašeptal podrážděně, "nebo tě podříznu jako králíka."
"Ráda bych se k vám vrátila," usmála se nesměle.
"Jsi Gil-galadův špeh," obvinil ji.
"Nejsem," ohradila se překvapivě tiše. "Mám strach o ty děti, a mám strach o vás i z vás." Vzhlédla.
Maglor k ní popošel a oslovil ji. "Tantil..."
"Nandellë," přerušila ho. Tantilwen od příchodu do Středozemě dovolila říkat svým mateřským jménem pouze Celebrimborovi, a nikomu jinému.
"Tak dobrá," zavrčel Maedhros. "Ale pokud budeš dělat problémy, nebudeš nic víc než rukojmí."
"Použil bys svou neteř jako prostředek k vydírání Gil-galada nebo Celebrimbora?" zeptala se dívka podrážděně.
"Proč ne?"
"Protože oba si pořád myslí, že by Maglor nedovolil, abys ublížil jeho dceři," ušklíbla se. Maedhros se hrozivě zasmál.
"Ona má pravdu," konstatoval Maglor chladně.
Dva malí chlapci se k sobě choulili na studené zemi. "Rozumíte mi?" mluvila na ně stále ještě Vznešenou řečí.
"Trochu," odpověděl jeden z nich sindarsky. Přešla do jejich jazyka: "Nemusíte se bát," odpověděla sladce.
"Kdo jsi?" zeptal se jí druhý chlapec. "Máme ti říkat Tantilwen?"
"To bude nejlepší," usoudila a zvedla je ze země. "A vy jste?"
"Elrond."
"Elros."
"A já vás ráda poznávám," zajiskřilo jí v očích zvláštní světlo a vzala chlapce za drobné ručky.
XXX
,,Opovrhuji jimi, pane," ujistila Thranduila, když se probrala. ,,Strýc Nelyo, totiž Maedhros, vykonal strašné věci."
,,To je dobře," zašeptal výhružně. ,,Proč tedy nosíš jeho prsten?"
,,Jako vzpomínku," vysoukala ze sebe. Když král nespokojeně svraštil obočí, dodala. ,,A připomínku toho, co jsou někteří schopni udělat pro malichernosti." Přišlo jí, že její podlézavý způsob řeči zabírá. Thranduil se spokojeně a povýšeně usmíval, a přestože měla několikrát chuť, neřekla mu nic pobuřujícího a drzého.
,,Pane, mohla bych o něco požádat?" zeptala se tedy opatrně.
,,Ano?"
,,Směla bych dostat svou flétnu? Měla jsem ji v sedlovém vaku."
,,Budiž," pokrčil lhostejně rameny, zřejmě nepřišel na důvod, proč by pro ni nástroj měl být důležitý. ,,Tumáš," hodil jí prsten, jako by se bál, že se od něj umaže. ,,Odveďte ji zpátky a dejte jí tu hloupou flétnu."
,,Děkuji, pane," zahučela, když si šperk navlékala na prsteníček pravé ruky. Vzápětí ji stráže vzaly v podpaží a zavřely ji opět v cele v podzemí. Útěchou pro ni však bylo, že dostala svůj nástroj. Kdyby jen Thranduil tušil, jaký pro ni má význam. Přestože nejraději hrála na harfu, tahle flétna jí byla společníkem po celý život, hlavně proto, že byla skladná a na rozdíl od harfy se dala lehce přenášet. Pohladila ebenové dřevo, na kterém byl vyřezaný reliéf se stříbřitým stromem. Kdysi ho do flétny vyřezala její matka, jež měla pro malbu a dřevořezbu nadání. Kdysi se matčiny teplé prsty dotýkaly tohoto měkkého dřeva a tvořily zobrazení Telperionu. Ta myšlenka dívku rozplakala.
,,To je dobře," zašeptal výhružně. ,,Proč tedy nosíš jeho prsten?"
,,Jako vzpomínku," vysoukala ze sebe. Když král nespokojeně svraštil obočí, dodala. ,,A připomínku toho, co jsou někteří schopni udělat pro malichernosti." Přišlo jí, že její podlézavý způsob řeči zabírá. Thranduil se spokojeně a povýšeně usmíval, a přestože měla několikrát chuť, neřekla mu nic pobuřujícího a drzého.
,,Pane, mohla bych o něco požádat?" zeptala se tedy opatrně.
,,Ano?"
,,Směla bych dostat svou flétnu? Měla jsem ji v sedlovém vaku."
,,Budiž," pokrčil lhostejně rameny, zřejmě nepřišel na důvod, proč by pro ni nástroj měl být důležitý. ,,Tumáš," hodil jí prsten, jako by se bál, že se od něj umaže. ,,Odveďte ji zpátky a dejte jí tu hloupou flétnu."
,,Děkuji, pane," zahučela, když si šperk navlékala na prsteníček pravé ruky. Vzápětí ji stráže vzaly v podpaží a zavřely ji opět v cele v podzemí. Útěchou pro ni však bylo, že dostala svůj nástroj. Kdyby jen Thranduil tušil, jaký pro ni má význam. Přestože nejraději hrála na harfu, tahle flétna jí byla společníkem po celý život, hlavně proto, že byla skladná a na rozdíl od harfy se dala lehce přenášet. Pohladila ebenové dřevo, na kterém byl vyřezaný reliéf se stříbřitým stromem. Kdysi ho do flétny vyřezala její matka, jež měla pro malbu a dřevořezbu nadání. Kdysi se matčiny teplé prsty dotýkaly tohoto měkkého dřeva a tvořily zobrazení Telperionu. Ta myšlenka dívku rozplakala.
